Nad Mohavskou pouští, v jihovýchodní části amerického státu Kalifornie se 14. prosince ve 3:59 místního času (11:59 UT) rozzářila obloha při průletu mimořádně jasného meteoru. Vzhledem k tomu, že bolid patřil k meteorickému roji Geminidy, jednalo se vlastně o zánik malé části planetky 3200 Phaethon, která je mateřským tělesem tohoto roje. Snímek, který si můžete prohlédnout vpravo, pořídil fotograf Wally Pacholka poblíž skalního útvaru Hercules Finger (Herkulův prst), nedaleko města Victorville.
O dva dny později, 16. prosince, ve 20:54 centrálního standardního času (CST), tj. 14:54 UT, se otřásla zem v okolí městečka Auburn na jihovýchodě Nebrasky. Zemětřesení dosáhlo intenzity 3,5 stupně. Jakou to má souvislost s meteory? Jen o pár minut později, kolem 21. hod. CST, byl z několika míst v Nebrasce i okolních států spatřen jasný bolid se zelenou stopou, letící od severozápadu k jihovýchodu. Byl tak jasný, že prosvítal i přes mraky a minimálně dvakrát explodoval. Jeden z pozorovatelů odhadnul jeho jasnost na -6 magnitudu. Mohou tyto dvě události spolu souviset? Fakt, že nastaly jen pár minut po sobě a také to, že v této oblasti dochází k zemětřesením jen zřídka, svádí k tomu, dát je dohromady. Existují studie, které tvrdí, že velké těleso, prolétávající atmosférou, může způsobit otřesy země, ale například amatérský astronom Jerry Chab tyto teorie odmítá. Domnívá se, že se v tomto případě jedná o sice nepravděpodobnou, ale přesto možnou souhru náhod. Dr. Matt Joeckel, geolog z Nebraské univerzity, nabízí jiné vysvětlení. Podle něj se mohlo jednat o světlo, které bylo způsobeno uvolněním elektromagnetické energie při zemětřesení.
Použité zdroje:V časných ranních hodinách 13. prosince vyfotografoval Bjørnar G. Hansen mimořádně krásný snímek, na kterém zachytil oblohu nad Kvaløya v Norsku. Použil k tomu fotoaparát Nikon D3 a expozici 30 sekund. Na fotografii, která vypadá jako vyrobená ve Photoshopu, je vidět zamrzlá vodní plocha a za ní kopce, částečně pokryté sněhem. Mezi nimi se rozprostírá obloha se slabou oblačností oranžové barvy, skrz kterou prosvítají hvězdy. Přes celou oblohu pak svítí různou intenzitou zelená polární záře. To už samo o sobě by bylo velmi pěkné přírodní divadlo, ale to na tomto snímku najdeme ještě něco navíc. Jako pověstná třešnička na dortu je zachycen v jeho levé části velmi jasný meteor namodralé barvy, patřící mezi Geminidy.
Více snímků Geminid 2009 najdete ve fotogalerii.
Použité zdroje:V sobotu 21. listopadu, jen tři dny poté, co nebe nad Utahem rozzářil velmi jasný bolid, mohli podobný úkaz pozorovat lidé v jižní Africe. Nejvíce hlášení přišlo z okolí Pretorie a Johannesburgu v Jihoafrické republice, ale byl pozorován i ze Svazijska nebo Zimbabwe. Zachytilo jej několik bezpečnostních kamer, díky čemuž by mělo jít poměrně dobře určit jeho dráhu a místo, kam mohly případně dopadnout jeho zbytky.
Jednotlivé výpovědi svědků se značně liší a je problém z nich vybrat důvěryhodné informace. Není se čemu divit, protože takový úkaz je něco naprosto výjimečného, zvlášť pro lidi, kteří se o astronomii nezajímají. V popisech se často objevuje zelenobílá barva nebo oranžový pruh u obzoru, ale někteří pozorovatelé tvrdí, že meteor jim připadal bílý, červený, červenofialový nebo žlutý a jedno hlášení jej dokonce uvádí modrý a přirovnává ke xenonovým automobilovým reflektorům. Problematické je i určení přesného času průletu, který se neshoduje ani na záznamech z kamer. Přibližně se bolid objevil kolem 23 hodiny místního času, tj. 21 hodiny UT. Na konci své dráhy zřejmě třikrát vybuchl a rozpadl se na tři části. Jas při explozích byl údajně tak velký, že by se při něm dala bez problémů číst kniha. Podle některých zpráv se po průletu bolidu ozval zvuk, jako kdyby dopadla bomba, který postupně přešel do rachocení, trvajícího asi tři sekundy. Jeden pozorovatel tvrdil, že slyšel syčivý zvuk a měly se dokonce otřásat i okna či celé stěny. Řadu lidí to vyděsilo tak, že vyběhli před svá obydlí, vyplašené děti plakaly. Zvukové efekty byly slyšet asi v okruhu 150 kilometrů.
Jeden z nejlepších popisů poskytl amatérský astronom Greg Campbell. Podle jeho údajů bolid začal zářit přibližně v půlce mezi hvězdami beta v Býku a theta ve Vozkovi, velmi blízko otevřené hvězdokupy M37 a skončil u obzoru, přímo pod Plejádami. Byl velmi pomalý a letěl asi čtyři sekundy, než explodoval. Nejprve byl jasně zelený, ale postupně se měnil ve žlutý a nakonec v červený. Poté, co se zdánlivě "dotkl" obzoru, rozzářila se čtvrtina oblohy tak, jako kdyby nastalo svítání. To trvalo jen krátce, pak bolid pohasl a zůstala po něm jen mlhavá bílá stopa, který byla viditelná ještě několik minut. Žádné zvuky Campbell nezaznamenal, ale krátce po průletu bolidu spatřil několik dalších meteorů.
Podle Tima Coopera, ředitele Kometární & meteorické sekce Jihoafrické astronomické společnosti (ASSA), byla jasnost meteoru kolem -18 magnitudy. Počáteční velikost tělesa se odhaduje asi jako míč na ragby a oblast, kam mohly dopadnout meteority, se pravděpodobně nachází poblíž hranic Jihoafrické republiky, Botswany a Zimbabwe.
Použité zdroje:Mimořádně jasný bolid prolétl 18. listopadu 2009 v době mezi 07:07:17 a 07:07:21 UT (7 minut po půlnoci místního času) nad středozápadní částí USA. Pozorovali jej lidé nejméně v osmi státech (Utah, Wyoming, Colorado, Idaho a další), kteří ve svých hlášeních uváděli, že se "noc na okamžik proměnila v den" a po nějaké době byl údajně slyšet výbuch, při kterém se otřásla zem. Během průletu byla obloha jasně modrá jako za denního světla a bolid vrhal velmi zřetelné stíny. Intenzita záře byla taková, že na několika místech čidla veřejného osvětlení vyhodnotila situaci jako východ Slunce a zhasla lampy.
Někteří svědci se obávali, že došlo k atomovému výbuchu nebo k testování neznámé vojenské zbraně. Většina z nich uvádí dlouhý ohon, který se táhl za bolidem a někteří se zmiňují o rozpadu objektu na minimálně pět částí. James Callahan vypráví, že těleso mu přišlo nejprve zbarveno do žluta, ale během 5-10 sekund se změnilo v obří zelenou kouli, která byla velká jako Měsíc. "Bylo to něco úžasného." dodává na závěr. Oblohu fotografovala tu noc také Marsha Adamsová z Arizony a přestože nezachytila samotný meteor, z jejích snímků, mezi kterými je rozdíl jedna minuta, je dobře vidět, jak se v době přeletu obloha výrazně zjasnila a získala modrý nádech.
I když jev nastal v době maxima Leonid, toto těleso k nim nepatřilo. Jednalo se o malý asteroid, jehož závěrečný výbuch měl sílu 0,5 až 1 kilotunu TNT. Podle odhadu Setha Jarvise, ředitele Clarkova planetária, objekt vstoupil do atmosféry ve výšce zhruba 160 km nad zemským povrchem a jeho rychlost byla asi 36 km/s. Počáteční velikost asteroidu astronomové označili jako "něco mezi mikrovlnnou troubou a pračkou". Je možné, že části meteoroidu dopadly na zem, ale zatím se o tom neobjevila žádná zpráva.
Asi tak po šesti hodinách, těsně před východem Slunce, byl z Utahu a Colorada spatřen zvláštní mrak, podobající se nočním svítícím oblakům. Podobné se někdy vytváří během startů raket či raketoplánů, ale v té době se žádný takový start nekonal. Ačkoli se původně předpokládalo, že případná stopa po bolidu se měla již dávno rozptýlit, nakonec se potvrdilo, že je to opravdu její pozůstatek. Podobnou stopu měl také asteroid 2008 TC3.
Použité zdroje:V době maxima meteorického roje Leonid v roce 2009 bylo na oblohu namířeno velké množství pozorovací techniky a tak není divu, že byla pořízena celá řada pěkných snímků, případně videozáznamů. Jednu z nejpůsobivějších fotografií pořídil amatérský astronom Martin McKenna ze Severního Irska. Během noci 16./17. listopadu v době mezi 02:00 a 06:30 UT napozoroval 89 meteorů, z toho 64 Leonid. Nejlepší "úlovek" zaznamenal v čase 05:57 UT. To mu přes zorné pole prolétl bolid zelené barvy, jasnější než Měsíc v úplňku, za kterým se táhla stříbřitá stopa. Její délka byla minimálně 40 stupňů a na obloze se dala pozorovat asi 10 minut. Nejprve byla rovná, ale vlivem větrných proudů se postupně zkroutila do podoby, kterou můžete vidět na obrázku vpravo. Barva stopy se měnila od modrofialové po oranžovou.
| Tři velmi pěkné snímky jasných meteorů od jiných autorů: |
![]() |
![]() |
![]() |
Další fotografie a videa Leonid můžete najít ve fotogalerii.
Použité zdroje:Během západu Slunce v sobotu 7. listopadu 2009 spatřila řada svědků v širokém okolí San Francisca na západě USA ohnivou kouli, letící po obloze. Stalo se tak kolem 17:10 hod. místního času, tj. 8. listopadu 1:10 hod. UT. Podle popisů události se pohybovala pomalu a měla zelenobílou barvu. Jeden pozorovatel uvedl, že se během letu rozpadla na dvě části. Poté, co bolid pohasl, zůstala po něm dlouho viditelná kouřová stopa, kterou několik lidí vyfotografovalo. Byla mezi nimi i Gwen Wagy, jejíž manžel Chris prohlásil, že mu kroutící se stopa připomněla noční svítící oblak.
Specialista na meteory, Peter Jenniskens z NASA, tvrdí, že se v tomto případě pravděpodobně jednalo o malý asteroid, který pronikl do atmosféry Země a jeho případné pozůstatky mohly dopadnout do Tichého oceánu. Je možné, že těleso náleželo k meteorickému roji Taurid, který měl v tomto období maximum činnosti a který se vyznačuje větším počtem jasných meteorů. Protože však nebyla přesně zachycena dráha letu, nedá se provést jednoznačná identifikace. Astronom Bing Quock z nasbíraných dat soudí, že objekt mohl mít velikost asi jako fotbalový míč a možná se rozpadl dříve, než dopadl na zem.
Druhý bolid ten samý den, jen o několik hodin později, nafilmoval amatérský astronom Brian Emfinger z regionu Ozark ve střední části USA. Tentokrát se určitě jednalo o Tauridu a její jasnost odhadnul astronom na -10 magnitudu.
Dne 8. října 2009 kolem 11 hod. místního času (3 hod. UT) vyděsila obyvatele přímořského města Bone v Indonésii silná exploze, při které se chvěly zdi budov. Zvuky, připomínající hřmění, byly slyšet až na vzdálenost 11 km. Lidé se v první chvíli domnívali, že došlo k zemětřesení nebo pádu letadla a někteří proto událost nahlásili policii. Když se však podívali na oblohu, uviděli na ní klikatou kouřovou stopu, která byla vše, co zbylo po malém asteroidu. Ten byl silným výbuchem zřejmě zcela rozmetán a na zem proto s největší pravděpodobností nedopadly žádné zbytky.
Výbuch zachytily stanice Mezinárodního monitorovacího systému, které sledují, zda se někde neuskutečňují pokusy s jadernými zbraněmi. K jejich detekci používají mimo jiné i infrazvukové senzory a právě pomocí nich byl výbuch zaznamenán. O tom, jak jsou tato čidla citlivá, svědčí fakt, že jedna stanice zachytila explozi na vzdálenost téměř 18 000 km! Síla výbuchu vyšla podle výpočtů na 30 až 50 kilotun TNT, což je zhruba dvojnásobek účinku bomb, které byly koncem druhé světové války svrženy na Japonsko. Ze získaných dat bylo zjištěno, že celé toto "představení" způsobil asteroid o průměru 5 až 10 metrů, který explodoval ve výšce 15-20 kilometrů. Počáteční rychlost tělesa při vstupu do atmosféry se odhaduje na 20 km/s.
Podle stránek Jakarta Globe exploze poškodila několik domů a má na svědomí dokonce i jeden lidský život. Devítiletou dívku Cantiku, trpící srdeční vadou, údajně silný zvuk tak vylekal, že se jí zastavilo srdce. Otec ji vzal okamžitě do nemocnice, kde jí však už nedokázali pomoci a zemřela.
Použité zdroje: